DornfelderDornfelder (zkratka Dr) je středně pozdní moštová, výjimečně též stolní odrůda révy vinné (Vitis vinifera), používaná k výrobě červených vín. Odrůda byla vyšlechtěna v roce 1955 v Německu, ve Státním učebním a výzkumném ústavu vinařském ve Weinsbergu, křížením odrůd Helfensteiner a Heroldrebe.

Helfensteiner je německý kříženec odrůd Jakubské (Pinot Précoce Noir) x Trolínské (Schiava Grossa), Heroldrebe pak německý kříženec odrůd Modrý Portugal x Frankovka. Obě rodičovské odrůdy pocházejí z dílny známého německého šlechtitele Augusta Herolda a vznikly též ve Státním učebním a výzkumném ústavu vinařském ve Weinsbergu.

Dornfelder je moštová odrůda révy vinné (Vitis vinifera). Byla vyšlechtěna roku 1955 v Německu, ve Státním učebním a výzkumném ústavu vinařském ve Weinsbergu křížením odrůd Helfensteiner a Heroldrebe. Šlechtitelem je August Herold (1902-1973).

V Německu byla odrůda roku 2007 pěstována na 8 % osazené plochy vinic, tedy na 8.185 hektarech, převážně v oblastech Rheinhessen a Pfalz, té době byla druhou nejpěstovanější modrou odrůdou po odrůdě Rulandské modré. Na menších plochách ji najdeme ve Švýcarsku (roku 2007 na 20,3 ha), ale také v okrajových vinařských oblastech Evropy, například v Anglii, Nizozemsku, Lucembursku, v Belgii atd.

Do Státní odrůdové knihy České republiky byla odrůda zapsána roku 2004. V Listině registrovaných odrůd SR není zapsána. V ČR se pěstuje na Moravě, hojněji v podoblastech Mikulovská a Velkopavlovická, na Mutěnicku, Velkopavlovicku a na Bzenecku, roku 2007 na 40,5 ha. Roku 2010 byla vysazena na 0,6 % plochy vinic, průměrné stáří vinic bylo v té době 6 let. Udržovateli odrůdy v ČR jsou Prof. Vilém Kraus a Ing. Alois Tománek.

Název nese odrůda po zakladateli první vinařské školy v Německu, Immanuelu Dornfeldovi (1796-1869). Další, lokálně používaná synonyma a šlechtitelské názvy odrůdy Dornfelder jsou : Дорнфелдер (Rusko), We S 341, Weinsberg S 341.

Z pohledu kvality víno této odrůdy v hodnocení předstihuje oba své rodiče, je však výraznější a není tak jemné jako například Rulandské modré. Důvodem je vysoká plodnost, kdy při vyšší výnosnosti (nad 16 tun z hektaru) dosahuje cukernatosti pouze 14-16° ČNM (tj. asi 60 – 70 °Oe německé stupnice). V dobrých ročnících nebo při redukci úrody však dosahuje přívlastkové cukernatosti a lze z něj vyrobit výborné harmonické červené víno. Při vyšších cukernatostech hroznů bývá obsah kyselin v moště okolo 7-9 g/l, což lze označit jako velmi vhodné východisko pro výrobu lahvově zrajících vín. Odrůda má též vyšší obsah antokyaninových barviv ve slupce.

Odrůdové víno je výrazně tmavě červené, s pronikavým ovocitým aroma, extraktívní až tělnaté v chuti, s doznívajícím vjemem po kyselinách, podle ročníku až velmi výrazným. Vína jsou obvykle výborné kvality, bývají však více vhodnější ke scelování než jako vína krycí, přičemž původnímu vínu již při svém malém objemu vnucují svůj charakter, proto je třeba podíl odrůdy v základním víně volit velmi pečlivě. Typická odrůdová vína jsou tmavě granátová, jemně aromatická, ve vůni mají svěží ovocné tóny, chuť je středně plná až plná podle úrody a technologie.

Ve vůni a chuti najdeme například lesní plody, brusinky, ořechy, někdy i zelenou papriku u vín z méně vyzrálých hroznů. Většinou jsou vína určena k pití jako mladá. Jen velmi plná vína z malé sklizně jsou vhodná pro školení v sudech barrique, pro střednědobé zrání a archivaci. Hrozen odrůdy je líbivý, chuť bobule je příjemná bez specifických zvláštností, proto může být v příznivých podmínkách využíván i pro přímou konzumaci.

Svěží vína se hodí k těstovinám, plná vína podáváme k těžším či kořeněným úpravám masa, grilovaným pokrmům, zvěřině a výrazným sýrům.